Jakkoliv se může kickbox jevit jako nekoordinovaná, divoká, brutální a surová bitka, opak je pravdou. Jistě, jedná se o tvrdý, fyzický sport, u kterého mnohdy není nouze o bolestivé střety, jede se v něm ale podle jasně stanovených a poměrně přísných pravidel, která mají za úkol v prvé řadě ochránit zdraví a životy všech jeho bojovníků, příznivců a vyznavačů. A tyto pravidla se vám pokusíme přiblížit v následujícím článku. A jelikož jsou v našich končinách logicky nejrozšířenější evropská pravidla, zaměříme se samozřejmě právě na ně.
Rozdělení dle stupně kontaktu
Souboje v kickboxu dělíme zejména podle toho, do jak blízkého kontaktu se k sobě soupeři během zápasu dostanou.
Semi-contact zakazuje soupeřům plný kontakt a využití plné síry úderů a kopů. Soupeře se stačí dotknout, rozhodčí okamžitě přerušuje zápas a uděluje příslušné body. Jedná se tedy o velmi bezpečnou formu tohoto sportu.
Light-contact má stejné zásady jako semi-contact boj, je ale plynulejší, protože rozhodčí nepřerušuje zápas při každém bodování.
Full-contact už využívá celý potenciál kopů a úderů v plné síle. Ty je dovoleno vést na přední a boční stranu hlavy a těla. Zakázané jsou údery a kopy na rozkrok, povolené jsou však podmety (sweeping), kopy na lýtka a holeně a v případě low-kick varianty také kopy na stehna.
Pro všechny varianty jsou pak zakázány hody a údery vedené hlavou.
Průběh zápasu
Organizace zápasu, počet kol a jejich délka se může lišit dle předcházející domluvy obou stran, standardně se však soupeří v pěti kolech po třech minutách, s minutovou pauzou mezi jednotlivými koly. Souboj se odehrává v ringu, kde na průběh dohlíží hlavní rozhodčí, další (zpravidla tři) sudí pak udělují body za provedené kopy a údery. Vítěze pak určí konečný součet bodů, případně technické KO nebo odstoupení ze strany soupeře.
Další varianty pravidel
Celosvětová obliba kickboxu a jeho bleskové rozšíření do mnoha zemí vedla samozřejmě ke vzniku několika variant pravidel. Ty nejrozšířenější (zejména japonská a americká varianta) se nikterak zásadně neliší od těch evropských a běžný divák nemusí rozdíly ani postřehnout – jedná se například o zákaz používání loktů či kolen. Krom toho samozřejmě také existují mírně upravená pravidla jednotlivých organizací, pořádající zápasy a turnaje.
Závěrem bychom ještě chtěli poukázat na hojně rozšířený omyl, kdy si lidé velmi často pletou kick-box a thajský box. Jedná se o podobné, nikoliv však totožné bojové sporty s vlastními pravidly a historií.
Doufáme, že se Vám článek líbil a budu se na Vás těšit na osobním či skupinovém tréninku Kickboxu.
Váš Votchel.cz